19.9.2003
BMG (45:42)

Už na loňském třetím albu Beautiful Morning (ano, třetím - nezapomínejme na někdejší v Čechách vydaný debut Dirty Flowers z roku 1997!) laškovali Die Happy s popem daleko nepokrytěji, než na průlomovém počinu Supersonic Speed. A nikomu to nevadilo, protože není pop jako pop. Ten v podání Češky Marty Jandové (hlasově neustále roste a na téhle desce doslova exceluje, třebaže částečně rezignovala na dřívější až urputnou dravost a značně omezila svůj expresivní řev, byť na něj rozhodně nezanevřela) a "její" německé kapely se pohybuje v náležitě bigbítových maskáčích a nese punc té nejvyšší jakkosti. Nové písničky mají definitivně takřka dokonalou výstavbu, zvuk a celkovou produkci, a přitom nejde jen o vnějškově efektní laciné spotřební zboží. A je celkem jedno, jestli disponují takticky optimální rovnováhou mezi ostrými slokami a snadno zapamatovatelnými "davovými" refrény (Big Boy, Good Friend, Standing Strong), anebo naopak mají refrén sice chytlavý, leč na rozdíl od uvolněných verzí patřičně nabroušený (Everyday's A Weekend, Mannequin). Tomuhle se opravdu dá říkat "masový tvrdý pop", aniž by to znělo jako urážka. Lhostejno, zda v tom cítíte inspiraci dřívějším crossoverem nebo - třeba v případě Your Soul Is A Pilot naprosto neoddiskutovatelně - americkým nu-metalem. I to je přece pop music... A kdo pořád ještě nevěří, že i Die Happy zvládnou skutečný popík, nechť si pustí track č. 4, nasládlou baladu Slow Day. Na druhé straně však kdo nevěří, že soubor už si nechce tykat s pořádným nářezem, činí dobře: ostatně hned otvírák Také You On A Ride nebo výbušná skladba Get Up, připomínající vysokotlaký ventil těsně před utržením, nepřipraveného posluchače doslova srazí do kolen.


Mimochodem, stále čekám, kdy si nějaký zdejší recenzent povšimne nejen hudebních kvalit Die Happy, ale také jejich vůbec ne nezajímavých textů.

Body: ***** 5 z 10
(hodnocení časopisu Rock&Pop)

7.7.2002
BMG (48:00)